Bůh tě může použít kdekoliv‍

Každý z nás má místa, která formovala náš život. Pro mě to byla hardcore hudební scéna. Byli jsme součástí něčeho, co nám dávalo smysl – hráli jsme v kapele, podporovali kamarády, jezdili na koncerty. Po letech jsem se vrátil na poslední koncert starých přátel.

Atmosféra? Hluk, skákání do davu, křik frontmana do mikrofonu, trička s pentagramy, lidé s černými čočkami. Uvědomil jsem si, že jsem se v životě posunul někam jinam. Už jsem se tam necítil dobře. Ale pak jsem si řekl: „Bože, jestli mě tady můžeš použít, ukaž mi proč.“

Odpověď přišla rychleji, než jsem čekal.

Po pár minutách za mnou přišel starý známý, se kterým jsme kdysi mluvili o Bohu. Dva roky jsme se neviděli, ale teď, na tom nejméně pravděpodobném místě, jsme si začali povídat o víře, o životních zápasech, o naději. A uprostřed hlučného klubu, obklopeni lidmi s obrácenými kříži na tričkách, jsme se spolu modlili.

Kdybych tam ten večer nebyl, nikdy by se to nestalo.

Tohle není něco, co bych zažíval každý den. Ve skutečnosti mě takové situace děsí. Mám strach, že když někomu řeknu o Bohu, budu trapný, že budu někoho obtěžovat, že mě lidé odmítnou. Ale znovu a znovu vidím, že když udělám krok víry, když se rozhodnu překonat strach, Bůh začne jednat.

Jak se z obyčejných lidí stávají odvážní lídři?‍

Podobný příběh se odehrál i v Bibli. Apoštolové Petr a Jan byli obyčejní rybáři. Nechali se povolat Ježíšem, učili se od něj, ale když přišla krize, když Ježíše zatkli, Petr selhal. Ze strachu zapřel svého Mistra.

Ale přesto se pak něco změnilo.

O pár týdnů později totiž oba apoštolové uzdravili chromého muže. Dav se seběhl a oni odvážně řekli:

📖 „Nemůžeme nemluvit o tom, co jsme viděli a slyšeli.“ (Sk 4,20)

A co se stalo? Byli zatčeni. Před soudem mohli couvnout, mohli se zachránit tím, že by mlčeli. Ale neudělali to. Už se nebáli.

Co se tedy změnilo?

Jedna věc: Mezi selháním a odvahou se totiž setkali se vzkříšeným Ježíšem. Najednou věděli, že smrt nemá poslední slovo. Ježíš byl mrtvý a najednou za nimi přišel. A když nemá poslední slovo smrt, čeho by se měli bát?‍

Co když na tom, co uděláš dnes, záleží víc, než si myslíš?‍

Když byli Petr a Jan později propuštěni z vězení, nešli se schovat, nepsali stížnosti, neřešili, jak nespravedlivé to bylo.

Šli mezi přátele a modlili se:

📖 „Bože, dej nám odvahu mluvit tvé slovo se smělostí.“ (Sk 4,29)

A tehdy se stalo něco nečekaného. Místo, kde se modlili, se otřáslo. Byli naplněni Duchem svatým a s novou odvahou vyšli mezi lidi.

Někdy se rozhoduje o našem dalším směřování v úplně obyčejných momentech. V momentě, kdy se rozhodneš říct kamarádovi o Bohu. Kdy se rozhodneš stát za pravdou, i když jsi v menšině. Kdy odmítneš kompromis.

Tvoje odvaha může změnit víc, než si myslíš.‍

Odvaha mění svět – i v historii‍

Mnoho lidí před námi stálo před těžkými rozhodnutími. Když v 19. století vznikala Církev adventistů sedmého dne, její zakladatelé nejenom o víře mluvili, ale také stáli na straně spravedlnosti a víru opravdově žili. Nebáli se postavit za to, co považovali za správné:

• Jeden ze zakladatelů církve Joseph Bates odvážně a radikálně bojoval za zrušení otroctví.
• První předseda církve adventistů John Byington u sebe doma ukrýval prchající otroky a riskoval tím všechno.
• Sojourner Truth, bývalá otrokyně, která jako první vyhrála soud nad bělochem a bojovala za práva žen, byla také adventistkou.
  

Odvaha není jen o slovech. Je o tom, co děláš, za co a kam se postavíš.

Bůh nepotřebuje dokonalé lidi. Potřebuje lidi ochotné jednat‍

A co ty?

Jsou momenty, kdy musíš zaujmout postoj. Kdy budeš pod tlakem, kdy tě budou chtít umlčet, kdy bude jednodušší mlčet. Ale Ježíšovo poselství nikdy nebylo pohodlné.

📖 „Je třeba více poslouchat Boha než lidi.“ (Sk 5,29)

Potřebujeme odvahu. Každý den.

Modli se o odvahu!

Co kdybys každý den začal modlitbou: „Bože, dej mi odvahu.“? Protože skutečná odvaha není absence strachu. Odvaha znamená jednat navzdory strachu.‍

Možná jsi na začátku něčeho velkého. Možná Bůh chce použít právě tebe. Uděláš ten krok?

‍

‍