„Stříbro ani zlato nemám, ale co mám, to ti dám.“

Tohle není jen milá věta z Bible. Tohle je věta, která zvedla člověka z prachu. A možná právě tvoje srdce čeká, až ji někdo řekne i tobě. Nebo až ji řekneš ty někomu jinému.

Možná si teď říkáš – vždyť co já mám? Nemám hromadu peněz ani vliv. A přitom právě ty můžeš být ten, kdo mění atmosféru kolem sebe. A možná dokonce někomu zachrání život.

‍

Příběh člověka, kterého každý viděl, ale nikdo si ho nevšímal

Bible v knize Skutků popisuje jednoho muže. Chromý od narození. Přes 40 let nemohl chodit, nemohl pracovat, neměl žádné „vlastní nohy“, o které by se mohl opřít. Každý den ho někdo donesl k chrámové bráně – a tam seděl, s nataženou rukou a očima upřenýma do země.

Představ si to. Každý den stejná rutina. Každý den kolem tebe projdou stovky lidí. Nikdo se nezastaví. Jsi neviditelný. Tvůj svět se smrsknul na dlažbu pod tebou a na pár drobných v misce. Život bez důstojnosti.

A pak přijdou dva muži. Petr a Jan. A místo toho, aby hodili minci, zastaví se. Dívají se mu do očí. A říkají něco úplně jiného, než čekal:

„Pohleď na nás.“

‍

Pohled, který vrací důstojnost

Všimli jste si někdy, jak moc se vyhýbáme očnímu kontaktu s cizími lidmi? Ve vlaku, v MHD, na ulici… Hledíme si svého, protože víme, že pohled do očí je závazek. Zasáhne nás to. Musíme reagovat.

Petr a Jan se na toho člověka podívali jinak než ostatní. Ne jako na žebráka. Ne jako na přítěž. Ale jako na člověka.

A tím mu vrátili něco, co ztratil už dávno – vlastní hodnotu.

Zvedli jeho hlavu. Doslova i obrazně.

‍

A pak to přišlo: „Stříbro ani zlato nemám…“

…„ale co mám, to ti dám.“

Tohle je věta, která mění životy. Ne proto, že by byla zázračná. Ale proto, že vychází z vědomí vlastní hodnoty a Božího poslání.

Petr totiž ví, že sám toho moc nemá. Ale ví, kým je v Kristu. Ví, co mu Bůh svěřil. A ví, že i když nemá peníze, má dar – a má odvahu ho použít.

Kolik z nás by se zachovalo opačně?

„Promiň, nemám čas.“

„Nechci se vměšovat.“

„Kdybych měl víc, pomohl bych…“

Ale Petr to neřeší. On prostě říká: „Nemám všechno. Ale mám něco. A to ti dám.“

‍

Síla modlitby, která otevírá dveře

Zajímavé je, že Petr s Janem neměli v plánu dělat žádné zázraky. Jen šli na modlitbu. Vlastně to byla naprosto obyčejná část jejich dne.

A právě tam, uprostřed rutiny, se odehrává něco výjimečného.

V celém Ježíšově životě vidíme, že právě modlitba byla tím, co otevíralo nové začátky:

• při křtu se otevřelo nebe,
• při výběru učedníků se otevřelo společenství,
• v Getsemane se otevřelo Ježíšovo nitro.

Modlitba není slabost. Je to síť, která tě drží, když se svět kolem třese.

A právě díky této duchovní rutině byli Petr a Jan připraveni – a vnímaví.

{{newsletter}}

Co můžeš dát ty?

Myslíš si někdy, že nemáš co nabídnout?

Zkus to jinak.

• Máš čas? Daruj ho.
• Máš pozornost? Poslouchej bez mobilu v ruce.
• Máš zkušenost? Sdílej ji.
• Máš víru, i kdyby malou? Modli se.
• Máš hlad po změně? Hledej ji s druhými.

To, co máš, je přesně to, co Bůh může použít.

A možná právě to, co máš ty, někdo jiný zoufale potřebuje.

‍

Z outsidera do rodiny

Ten chromý muž po setkání s Petrem vstal a chodil.

Ale to nebylo to největší.

To největší bylo, že už nebyl sám. Už neseděl stranou. Už nebyl jen pasivní divák.

Někam patřil.

A to je možná něco, po čem toužíš i ty. Nejen vstát z bolesti. Ale být součástí něčeho většího. Něčeho, co ti dá smysl, směr a domov.

‍

A co ty?

Zvedni hlavu. Podívej se kolem. Možná je kolem tebe někdo, kdo čeká, že mu tvůj pohled vrátí důstojnost.

A možná jsi to ty, kdo čeká, že tě někdo vytáhne z prachu.

Ať jsi na kterékoliv straně, jedno platí:

Co máš, to můžeš dát. A co nemáš, to může dát Bůh.

Tak začni. Jednou větou. Jedním pohledem. Jednou modlitbou.

A uvidíš, že se začnou dít věci.