Online svět je pro mnohé přirozeným prostředím. Trávíme tam hodiny denně, sdílíme životy, hledáme odpovědi, prožíváme radost i bolest. Není proto překvapivé, že se i otázka misie posouvá právě sem. Ale jak přenést křesťanské poselství do digitálního prostoru, aniž bychom skončili u povrchních příspěvků, které nikoho nezajímají?

‍

‍

1. Misie není náš projekt

Misie nezačíná u nás, ale u Boha. Už na první stránce Bible čteme: „Adame, kde jsi?“ To je hlas Boha, který hledá. Celé dějiny spásy jsou o tom, jak Bůh přichází za člověkem. A právě proto platí i pro nás: misie není o povinnosti plnit plán církve, ale o zapojení do Boží záchranné mise.

Jak řekl missiolog David Bosch: „Církev existuje, protože existuje misie – nikoli naopak.“ Pokud chceme komunikovat evangelium online, musíme začít u toho, jak komunikuje Bůh s námi.

2. Inkarnace jako model

Janovo evangelium shrnuje Boží strategii jednou větou: „Slovo se stalo tělem.“ Bůh nepřišel jako abstraktní myšlenka nebo anonymní status, ale stal se součástí konkrétní kultury, mluvil jejím jazykem, znal její zvyklosti. Ježíš byl s lidmi – jedl s nimi, dotýkal se jich, sdílel jejich svět.

To je klíčová inspirace pro digitální komunikaci. Nejde jen o obsah. Jde o přítomnost. Evangelium se musí stát blízké, srozumitelné, zranitelné a důvěryhodné. Jinak zůstane jen další informací v záplavě obsahu.

3. Online svět jako nová kultura

Internet není jen nástroj, je to kultura sama o sobě. Má svoje rituály, jazyk, hodnoty i liturgie. Algoritmy nás učí reagovat hněvem, žít pro sebe a scrollovat bez smyslu. Samuel James to ve své knize Digital Liturgies nazývá jako „digitální liturgie“ – prostředí, které formuje naše srdce. V záznamu přednášky zjistíš víc o tom, čím se toto prostředí vyznačuje a jak nás proměňuje ke svému obrazu.

Pokud chceme do této kultury vstoupit, musíme ji znát. Tak jako apoštol Pavel v Aténách citoval řecké básníky, i my potřebujeme rozumět tomu, co dnešní online generace řeší, jak přemýšlí a čemu naslouchá. Jen tak dokážeme nabídnout alternativu.

4. Kontextualizace bez kompromisu

Kontextualizace znamená přeložit evangelium do jazyka dnešní kultury, aniž bychom ztratili jeho ostří. Pavel v Lystře kázal o Bohu především z přírody, protože tomu jeho pohanští posluchači rozuměli. V Aténách citoval jejich básníky. A dnes? Možná to znamená použít memy, reels nebo podcast. Ale vždycky s cílem, aby lidé slyšeli o živém Kristu.

5. Praktické principy

Jak to vypadá v praxi?

• Od obsahu k učednictví. Musíme změnit své zaměření. Nestačí jen sdílet inspirativní příspěvek. Smyslem je vztah, který může vést až k víře a začlenění do komunity.
• Měřítkem nejsou lajky, ale vztahy. Kliknutí jsou bezcenná, pokud za nimi není cesta k reálnému společenství.
• Nebát se kreativity. Adventistický kazatel H. M. S. Richards kdysi využil rádio, i když čelil kritice. Jeho snaha nakonec měla velký přínos pro evangelizaci. Podobně my dnes potřebujeme hledat nové způsoby, jak evangelium přiblížit lidem.

6. Digitální + analogové = hybridní

Ježíš nepřišel jako digitální hologram, ale jako tělo. Proto i naše online misie musí vést k fyzické komunitě. Online obsah může být most, ale cíl je reálné společenství, kde lidé najdou vztahy a mohou zakoušet Kristovu přítomnost.

7. Prorocká role církve

Teolog Walter Brueggemann říká, že bibličtí proroci především představovali alternativní vizi reality. To je i úkol církve online: nabídnout jiný příběh než ten, který servírují algoritmy. Příběh Boží lásky, přijetí a naděje.

Školení pro oddělení komunikace Českého sdružení Církve adventistů sedmého dne. 22. 9. 2025