Kdyby ses ocitl v příběhu Pána prstenů, kým bys byl? Frodem? Samem? Nebo bys chtěl být třeba tajemným hrdinou, který se najednou objeví v momentě, kdy jde o všechno?

Takový hrdina se v příbězích Pána prstenů jmenuje Glorfindel. Ve filmech ho neuvidíš. Ale v knize to byl právě on, kdo se v největší tmě objevil, zářil jako světlo a postavil se temným mocnostem Nazgûlům. Nešlo ale jen o Glorfinedlovu elfskou velkou sílu. Šlo o to, kým byl hluboko uvnitř. O jeho podstatu. O jeho příběh, který přesahoval životy ostatních a byl už u počátku světa.

A co když i v tobě je něco takového?

Nejsi jen to, co je vidět

V Bibli se píše: „Milovaní, nyní jsme Boží děti, a ještě se neukázalo, co budeme.“ (1J 3,2)

Tohle je jeden z těch veršů, které musíme číst víckrát, abychom ho pochopili úplně. Protože říká: „Už teď jsi Boží dítě“ — ale taky: „Je v tobě něco ještě víc, co se teprve ukáže.“ To je hodně silné. Znamená to, že máš identitu, která je hlubší, než si možná aktuálně uvědomuješ.

Podobně jako Glorfindel. Když se na něj Nazgûlové podívali, neviděli jen elfa. Viděli bojovníka, který přežil věky, znal nebe, stál proti temnotě a vyhrál. Neviděli jen to, co je na povrchu. Viděli to, co bylo uvnitř.

Ježíš jako ultimátní Glorfindel

Možná to zní odvážně, ale Ježíš má v tomhle s Glorfindelem dost společného. Na první pohled obyčejný chlap z Galileje. Učil, uzdravoval, krmil hladové. Ale démoni? Ti se ho báli na první pohled. Věděli, kdo to je. Zatímco lidé se snažili Ježíše nachytat, démoni se o nic takového nesnažili a vyklízeli před ním prostor. Věděli, že pod tou lidskou schránkou je někdo, kdo přišel z úplně jiného levelu reality.

A právě tenhle Ježíš říká, že s ním můžeš být propojený: „Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti.“ (J 15,5)

To je hlubší než přátelství. Je to spojení. Znamená to, že všechno, co je v Něm — Jeho moc, Jeho světlo, Jeho sláva — může proudit i skrze tebe.

Až přijde znovu, uvidíš

V Bibli je obraz Ježíše, jak se podruhé vrátí. Na bílém koni, oči jako oheň, ostrý meč z úst, armáda za ním. Nejen kamarád s batůžkem z The Chosen, ale Král králů. A tady je to, co nás má uzemnit:

„Až se zjeví, budeme mu podobní, protože ho spatříme, jaký je.“ (1J 3,2)

To nejsou jen poetická slova. To je realita. Jsi povolaný být jako On. Už teď. A jednou ještě víc.

Co to znamená pro tebe?

Znamená to, že i když si připadáš slabý, ztracený nebo obyčejný, je v tobě něco víc. Něco, co se projeví, až přijde správný čas. Něco, co můžeš objevovat už teď. A něco, co má dopad. Věčný dopad.

Můžeš se dnes zeptat Boha jednu jednoduchou otázku:

„Co jsi do mě vložil, co zatím nevidím?“

Pak si vstup do chvíle ticha a naslouchej. Zapiš si, co tě v tu chvíli napadne. Možná to nebude blesk z nebe. Možná to bude jen malý pocit nebo myšlenka. Ale tím to začíná.

Možná ještě neuvidíš, jak moc tvoje odhodlání změní svět. Ale až jednou přijde ten den — uvidíš.

‍